Úterý 26.9.2017
Žraloci, želvy, rejnoci a hadi
Kupodivu jsme spali až do půl 11, protože na ostrově byl neuvěřitelný klid. Vykopali jsme se z postele, posnídali instantní nudle, kafe 3v1 a začali balit. Měli jsme se stěhovat do slíbených chatek. Šli jsme se tedy zeptat a zatím byla uklizená a volná jen jedna. Při té příležitosti rovnou padl dotaz na šnorchlovací výlet. Slečna z recepce nám rozpačitě sdělila, že výlety se zamlouvají den předem. Na dnešek plánovaný nebyl a tudíž nemá nikoho, kdo by s námi jel. Zklamaně jsme si šli hodit věci do jedné chatky a přemýšleli, co budeme dělat. Za chvíli slečna přiběhla, že prý sehnala týpka, co nás na ten výlet vezme. Domluvili jsme si spicha ve 2 hodiny u recepce a těšili se na potápění. Mezitím jsme zaskočili do stejné restaurace jako včera na lehký oběd. Potom jsme dostali klíče i od druhé chatky a konečně jsme byli plně ubytovaní. Ve dvě na nás čekal kapitán s malým motorovým člunem a se šnorchly. Ploutve prý nepotřebujeme, protože tam nejsou žádné proudy. Měli jsme plavky a tričko, abychom se vyhnuli spálení a vzali jsme samozřejmě i kamery. První zastávka byla Fish garden, místo opravdu plné ryb. Naskákali jsme do vody a rozplavali se všemi směry. Nádherné korály, barevné ryby, průzračná voda, prostě paráda. Já po chvíli zahlédl na dně rejnoka, ale nestihl
jsem ho vyfotit (jen se mi mihnul na videu). Kapitán nás nechal ve vodě asi půl hodiny a pak mával, ať se vrátíme. Jíťa mu řekla, že viděla na korálech hada, jestli je nebezpečný. Týpek se zamyslel a zeptal se, jestli byl bíle nebo žlutě pruhovaný. Pak se zasmál a řekl, že je to fuk, oba jsou smrtelně jedovatí (doslova "veeeeery venomous"). Když si jich ale prý člověk nevšímá, tak je to OK. Tím nás samozřejmě uklidnil (hlavně Jíťu 😀). Další zastávkou byl Shark point. Ptali jsme se ze srandy, jestli tam jsou fakt žraloci a sranda nás přešla. Jsou. Ale žádný strach, jenom "black fin" žraloci (pozn. - jednalo se o žraloka černocípého), kterému se zde přezdívá "stupid shark". Tento druh dorůstá průměrně 1,5 - 2 metrů. No, co se dalo dělat. naskákali jsme znova do vody, nasadili šnorchly a jali se hledat žraloky. Dalo to práci, ale pár se jich ukázalo. Nejmenší žraločátko mělo tak 30 centimetrů, největší táta žralok cca ty 2 metry. Docela to budilo respekt je vidět kousek od nás, ale byli dost plaší. A hrozně rychlí. Podařilo se mi vyfotit jednu mizernou fotku, jinak nic... ale zážitek super. Po půl hodině jsme se vyškrábali zpátky do člunu a jelo se dál. Čekalo nás setkání s karetami obrovskými, které se připlouvají do teplých vod kolem ostrova napást mořské trávy. Plavali jsme kolem lodi a kapitán na nás zavolal vždy, když nějakou zahlédl při vynoření. Želvy vydrží pár minut u dna a pak se vynoří nadechnout. Pod námi se nezdály tak velké, ale když se kolem nás vynořovaly, tak nám spadla čelist (ne doslovně, měli jsme v puse šnorchl 😀). Některé měly na délku určitě přes metr, byly prostě ohromné. Vůbec si nás nevšímaly, takže jsme mohli v klidu fotit. Samozřejmě se na želvy nesmí sahat, ale bohužel to někteří bezohlední turisté porušují 😒. Půlhodinka uplynula a my jeli na poslední zastávku, Turtle beach. Na této pláži karety kladou vajíčka a líhnou se zde malé želvičky. Teď tu samozřejmě žádné nebyly, ale před pláží jsou krásné korálové útesy a spousta ryb. Po návratu jsme poděkovali kapitánovi a vrátili se do chatek. Další plán byl jasný - sprcha, večeře, koupit rum, sednout na verandu a hrát karty. Dostali jsme se jen přes první 3 body a když jsme se chystali rozdělat třetinku rumu, tak došla Češka, se kterou jsme se potkali v přístavu. Pozvala nás na scrabble k nim do chaty. Sice jsme se těšili na rum, ale ze zdvořilosti jsme přijali a šli se k nim podívat. Bydleli v luxusních chatkách kousek od nás - luxusní znamenalo opravdu luxusní. Posadili jsme se v obýváku, rozložili scrabble a my s Honzou jsme se snažili nenechat se rozptýlit outfitem naší hostitelky, který toho více odkrýval než skrýval. Její přítel byl z Austrálie, takže jsme se bavili i o životě tam (zkráceně řečeno, všechno, co roste/žije je jedovaté a snaží se vás to zabít 😀). Po jedné hře jsme se omluvili, že na nás doléhá únava z potápění a vrátili se zpátky do našich low cost chatek. Pravda byla, že nám slečna nebyla příliš nesedla, nebyla zkrátka naše krevní cestovatelská skupina. Pro zajímavost cituji Aničku - tedy větu z jejího deníku: "Ze zdvořilosti jsme tam zašli na jednu hru (bez rumu) a protože nám nebyla moc sympatická, vymluvili jsme se na únavu a šli pít rum a povídat" 😀. Čas nám u karet a rumu rychle uběhl a do postele jsme se dostali až kolem jedné.