Pátek 29.9.2017
Zpět v civilizaci
Loď měla odjíždět v 8:00 od mola před chatkami, tak jsme dali budík na 7:00. Dobalili jsme poslední věci, odevzdali klíče a šli na molo, kde už pár lidí čekalo. Lodí přijelo několik, ta naše asi v 8:10. Byla jiná než ta, se kterou jsme jeli předtím. Tahle vypadala pomaleji. Naskládali jsme se dovnitř, tentokrát se tam objevili místo Italů Rusové. Situace byla naprosto stejná - sety kufrů, poslední móda, jedna měla dokonce jehlové podpatky (super na chození v písku 😀). Jízda byla znatelně pomalejší a klidnější, asi to bylo i tím, že loď byla o něco větší a těžší. Jakmile jsme dorazili do přístavu v Besutu, hned jsme se rozdělili. Jíťa a Honza totiž jeli do Kuala Lumpur autobusem (10 hodin cesty) a my letěli z Kota Bharu letadlem. Nestihl jsem říct ani čau a už byli v prachu. Já s Aničkou mezitím hledal nějaký spoj do Kota Bharu.
Poměrně rychle jsme se doptali a hned nás jeden pán vedl k přepážce, kde se kupovaly jízdenky (25 MYR/os). Naskočili jsme do zeleno-bílého minubusu a už to frčelo. Tohle byla asi naše nejrychlejší jízda, cesta zabrala necelou hodinu. Letiště se jmenuje Sultan Ismail Petra Airport (KBR), je poměrně malé, ale celkem moderní. Do odletu nám zbývalo dost času, tak jsme zašli na oběd. Dali jsme si obyčejné nudle se zeleninou, ale každý jiné. Ty moje hrozně smrděly, bylo v nich asi kvašené zelí. Chuťově dobré, ale zápach hrozný. Každopádně, hlad je hlad a když už jsem to zaplatil, tak jsem to taky snědl 😀. Let měl být s Malaysia Airlines (to jsou ty, co ztrácejí letadla), ale nakonec nám na tabuli svítilo naše číslo letu s úplně jiným dopravcem. No, jsme už zvyklí na ledacos, tak nás to ani nepřekvapilo. Dopravce se jmenoval Firefly a přiletělo to nejmenší letadlo, kterým jsme kdy letěli. Pro zvědavé - bylo to ATR-72-500. Bylo to poprvé, co jsme do letadla nastupovali z ranveje rovnou do dveří a já se musel sehnout, abych se nepraštil do hlavy. Celý let jsme bedlivě sledovali vrtule, jestli se točí. Naštěstí jsem si až teď při psaní našel, jak hodně tahle letadla padají, takže se bojím zpětně😀. Do Kuala Lumpur trval let asi hodinku a my přistáli na menším letišti Sultan Abdul Aziz Shah Airport (SZB) a zmateně hledali, kde to sakra jsme. Naštěstí tam byl stánek Grab (asijská obdoba Uberu) i s obsluhou. Funguje to tak, že na letišti je týpek, který vám pomůže objednat auto a venku stojí další, který vás k autu nasměruje. My neměli ani tu appku nainstalovanou, takže nám auto objednal ten týpek uvnitř na svůj telefon a pak poslal printscreen slečně venku. Ta si nás odchytila a nasměrovala nás do auta. Zákaznické reference asi opravdu fungují, protože řidič se nás ptal i na to, jestli se může napít, aby nám to nevadilo. Jízda byla naprosto v pohodě a zastavil nám hned na rohu před Birdnestem, kde jsme spali první noc v KL. Ubytovali jsme se, zavolali si Uber a vyrazili do centra. Cíl byl jasný - Petronas Towers. Řidič se propletl hustým provozem a vyložil nás kousek od cíle. Jelikož Petronas měří skoro 500 metrů, jsou vidět skoro odevšad a nejde je minout. Je to skutečně impozantní stavba, člověk si tu velikost uvědomí, až když stojí pod nimi. Chtěli jsme se samozřejmě jít podívat nahoru, bohužel ale vstupné stálo 85 MYR/os, což bylo pro nás opravdu hodně. Navíc, zaplatit takové peníze jen za výhled... Tak jsme to oželeli, vyfotili se pod věžemi a šli se toulat dál. Asi za 1,5 kilometru se před námi tyčila Menara TV tower. Stojí na vrcholku kopce v parku, tak jsme si udělali výlet a prošli se až k ní.
Zrovna tam probíhala nějaká akce (nezjistili jsme jaká), všude spousta lidí, stánků a dokonce z vrcholku věže skákali parašutisté. Samozřejmě, když jsem nahoru namířil foťák, tak skákat přestali 😀. Chtěli jsme se mrknout nahoru, ale kupodivu vstupné bylo ještě dražší než na Petronas - 105MYR. I tento výlet jsme oželeli a vraceli se cca 2 km pěšky do China Town, kde jsme bydleli. Cestou nás přepadl hlad, takže jsme hledali něco k jídlu. Já měl chuť na různé věci na špejlích - olihně, pavouky, žáby, atd. Nicméně i toto bylo celkem nad náš rozpočet, takže volba padla usedle na obyčejné nudle s krabí masem a rýži s krevetami. Po večeři jsme cestou domů náhodou narazili na superlevný obchod s pivem, cena byla asi poloviční. Koupili jsme 4 kousky a vanilkové doutníky na večer. Pak už jsme jen vegetili na terase v Birdnestu a čekali na Jíťu a Honzu. Ti se museli ubytovat jinde, protože Birdnest byl plný. Ale dorazili, takže jsme si mohli spolu dát pivko a doutník. Spát jsme šli kolem 11 po celkem příjemném dni.