Sobota 30.9.2017
Tour de KL + zpátky do Bangkoku
Dnešek byl nás poslední společný s Jíťou a Honzou, takže plán byl projít se po Kuala Lumpur, dát si společné jídlo a pak jet na letiště. Sraz jsme si dali v 9:15 před Birdnestem. S Aničkou jsme se sbalili a šli si dát snídani (v ceně) na terasu. Byl to toast s marmeládou, ovoce a čaj nebo kafe. Potom jsme si všichni společně hodili batohy k recepci (v Guest housech je to v pohodě, většinou jsou na to zvyklí a nemají s tím problém) a vydali se znova do víru KL. Jíťa s Honzou nám dělali průvodce, protože sami už si město procourali. Jako první zajímavost nám ukázali Lebuh Pasar Clock Tower. Nejdřív jsem si myslel, že jde o vtip, ale evidentně to mysleli vážně. Ten Clock Tower měl asi 4 metry na výšku, taková bouda pro psa 😀. Každopádně to bylo zajímavé, to je fakt. Pokračovali jsme dále, k nejstarší mešitě v Kuala Lumpur, mešitě Jamek. Z mostu před mešitou to vypadá jako loď, protože je umístěna na soutoku dvou řek. Byla postavena v roce 1909 a otevřena Sultánem Selangorem 23. prosince 1909. Jedná se prý o jednu z nejkrásnějších mešit v Malajsii vůbec.
Když jsme procházeli okolo, zrovna probíhala údržba vodního koryta a vodotrysků, takže jsme bohužel neměli příležitost vidět Jamek a okolí v plné kráse, ale i tak to stálo za to. Postupně jsme došli až na náměstí Merdeka. Tady byla v roce 1957 vyvěšena poprvé malajská vlajka jako symbol založení samostatné Malajsie. Vlajka visí na 95 metrů vysokém stožáru, jedním z nejvyšších na světě. V těsné blízkosti náměstí se nacházejí dvě další památky Kuala Lumpur. První je palác Sultan Abdul Samad, který sloužil v roce 1898 jako sídlo Salangorské vlády. V roce 2007 byla tato budova uvedena na seznam kulturního dědictví UNESCO. Druhá je St. Mary Cathedral, neboli katedrála svaté Panny Marie. Byla postavena v roce 1894 poté, co bylo rozhodnuto, že původní dřevěný kostel z roku 1887 již nedostačuje svému účelu. Můj poznatek je ten, že se to sice jmenuje katedrála, ale není to větší, než kterýkoli náš normální kostel. Nicméně je fajn vidět "kostel" mezi všemi těmi mešitami.
Když jsme se dosyta vynadívali na historické budovy, zamířili jsme zpět do China Town, konkrétně do obří tržnice/nákupáku Central Market. Těžko to popsat, ale je to opravdu něco mezi luxusním nákupním centrem a vietnamskou tržnicí. Dá se tu sehnat všechno možné i nemožné, my hledali celkem obyčejné pohledy. Byli jsme totiž líní a za celou dobu jsme nekoupili ani jeden pohled. Nastal tedy panický záchvat, že musíme na 100% něco poslat, takže cíl byl jasný. Pohledů byla všude hromada, nebyl tedy problém jich pár vybrat a nakoupit známky. Prošli jsme ještě kus obchoďáku a vyšli do druhého patra na oběd. Náhodně jsme vybrali "restauraci" a zapadli ke stolu. Docela mi to tam připomínalo jídelní koutky v našich velkých nákupních centrech. Při objednávání pití jsme paní požádali o propisku. Nevypadala, že chápe, co chceme, tak jsme si ji vzali z pultu a sledovali reakci. Vypadala, že jí to nevadí. U jídla jsme napsali hromadu pohledů a po obědě sešli dolů a hledali východ. Narazili jsme na budku s informacemi, tak jsme se rovnou zeptali, kde je schránka - prý venku. Před východem stála červená věc, která vypadala jako odpaďák, ale doufali jsme, že je to opravdu schránka. Dokonce vzniklo i památeční foto vhazování pohledů, aby nám případně všichni uvěřili. Vrátili jsme se do Birdnestu pro věci a zavolali si Uber na letiště.
Přijela obrovská Toyota Hilux, pick-up. Naházeli jsme batohy na korbu a doslova naskočili (podlaha byla snad metr vysoko). Řidič byl strašně ukecaný a pohodový pán, který se ptal, kde všude jsme byli a obratem vysvětloval, proč jsme tam neměli jezdit a že v Malajsii jsou daleko hezčí a neturistická místa. Dokonce nám je i našel na Google na mobilu. Vysadil nás na letišti KLIA2. Tady jsme si smutně dali rozlučkovou kávu v kavárně, kterou nám pan řidič doporučil. Potom proběhlo loučení s kapesníky (doslova 😀), Jíťa s Honzou pokračovali na Flores a my letěli zpátky do Bangkoku. Let proběhl v pohodě, dorazili jsme na Don Mueang Airport a hned chytili autobus A4, který jel k našemu ubytování (opět Thara House, stejně jako poprvé v Bangkoku). Tam jsme se dostali kolem osmé večer, takže jsme jen hodili věci na pokoj a hned vyrazili omrknout noční život. Zde není o čem diskutovat - pokud chcete zažít noční život v Bangkoku, tak musíte bezpodmínečně zavítat na Khaosan Road. Mekka večírků, sídlo neřesti, turistické peklo...nazvěte to jak chcete, ale zažít to prostě musíte! Večer a v noci se tato necelého půl kilometru dlouhá ulice a přilehlé uličky mění na neskutečně obrovský hlučný vír hudby, tance, alkoholu, národností, prostitutek, transvestitů a zmatku. V prvním okamžiku vám poklesne čelist, protože nechápete, kde jste se ocitli a co se děje.
Obrovské davy tancujících místních i turistů, otevřené bary se řvoucí hudbou po obou stranách, stánky s jídlem / oblečením / tetováním / atd., prostitutky, lady boyové, nahaněči zvoucí na kyblík vodky nebo ping-pong show...prostě neskutečné. My jsme si tuhle ulici prošli asi 4x tam a zpátky, dali si pár piv, vyfotili se s různými lidmi a opravdu si tu atmosféru užili. Odcházeli jsme kolem jedné hodiny, to už byli většinou bílí turisté dost opilí a přestávalo se nám tam líbit. Ale zážitek to byl mimořádně silný, při návštěvě Bangkoku to nesmíte vynechat 😀. Cestou zpátky jsme ještě u jednoho stánku probudili kuchaře a dali si extra levný (a extra hnusný) Pad Thai s jarními závitky. Naprosto grogy jsme upadli do komatu někdy před druhou hodinou ráno.
PS - konečně jsme ochutnali i syrový durian. V Thajsku, Malajsii i Indonésii mu říkají King of fruit a že prý "smells like hell, tastes like heaven". Není to pravda. Chutná úplně stejně jako smrdí. PŘÍŠERNĚ.