Srí Lanka - díl šestý

Pátek 9.9.2016

Vlakem přes čajové plantáže

Ráno jsme se vzbudili zababušení do peřin až po bradu. Byla totiž pekelná kosa. Dodali jsme si odvahy a s drkotajícími zuby se osprchovali. Už abychom byli v teple... Po rozloučení s našimi milými muslimskými hostiteli jsme se vydali na autobusové nádraží. Cestou nám do rány ještě přišel obchůdek, kde měli dobře vypadající sendviče, což byla dobrá snídaně. Na autobusáku jsme poměrně rychle lokalizovali autobus do Nanu Oya (klimatizované autobusy už automaticky míjíme a jezdíme jenom místňáckými červenými). Byl skoro prázdný, Nakonec nastoupilo asi 8 lidí a jelo se. Byl tam velmi sympatický starý výběrčí, který měl dva zuby - jeden nahoře a jeden dole :). Nanu Oya je jen kousek cesty (asi 10 km), takže autobus jel pár minut. Vyložil nás přímo před vlakovým nádražím a my šli zjišťovat situaci. Dobrá zpráva byla, že vlak v 9:45 ještě nějel (bylo 10:45). Špatná zpráva byla, že všechny jízdenky první a druhé třídy byly vyprodané. Chvíli jsme debatovali s párem z Francie - byli ve stejné situaci - a řešili, co dál. Nakonec jsme se rozhodli, že se nenecháme vystrašit špatnými historkami o narvané třetí třídě a zkusíme to. Začali jsme se tedy rukama domlouvat s prodavačem, když v tom přijížděl vlak! Velmi rychle jsme zaplatili a splašeně utíkali k nástupišti. Udýchaní jsme naskočili do vagónu třetí třídy, který byl skoro prázdný...

Teď se projevila typická Asie. Nejen, že vlak s hodinovým zpožděním nepokračoval hned. On nevyjel ještě další hodinu a půl! Železničáři si v klidu odpojili lokomotivu (kterých bylo evidentně nedostatek) a posunovali si s ní různě vagóny, které potřebovali různě po nádraží. Dále došel policista, vlezl dovnitř a začal si nás prohlížet. Čekali jsme, že nás vykáže do nějakého ještě horšího vagónu, ale on se nás naopak ptal, proč jsme vlezli sem. Odpověděli jsme, že máme koupenou třetí třídu, tak proto. On se usmál a poučil nás, že tento vlak je "classless", neboli bez rozlišení tříd. Na to si začali stěžovat někteří cestující, že si koupili první třídu, a že si tam tedy chtějí sednout. Policista se opět usmál a odvětil, že vagóny první třídy už odpojili o pár stanic dříve, otočil se a odešel. Nu což, my si koupili nejlevnější lístky za 60 LKR/os a s klidem jsme si šli sednout do druhé třídy (šlo jen o pocit, vagóny se téměř nelišily). Naproti tomu většina turistů měla koupené několikanásobně dražší lístky do první/druhé třídy a seděli s námi :)

Bylo kolem oběda, když nám vrátili lokomotivu a vlak konečně vyjel. Tady v horách byla docela mlha a zima, takže výhledy nic moc. Ale jak jsme postupně klesali níž, mlha zmizela a nám se otevřely nádherné výhledy. Jednak do údolí, která se otevírala velmi hluboko pod námi a jednak na čajové plantáže, které se vlnily na všechny strany. Dveře ve vagónu zůstávaly trvale otevřené, takže jsme neodolali a vyzkoušeli si i jízdu na schodech s nohama ven. Byla to paráda, sedět ve dveřích jedoucího vlaku a houpat nohama... teda do doby, kdy mi nohu minul o pár centimetrů betonový sloupek. Pak už jsem jen seděl a nohama raději nehoupal.

Vlakem je cesta o dost delší než po silnici (cca 60km vs cca 100ks), ale určitě stojí za to. Když jsme dorazili do Elly, z vlaku se vyhrnuli všichni turisti a šli se ubytovat. Už množství turistů se nám moc nelíbilo a sotva jsme došli do "centra" (Ella je malinká vesnička, kde je asi víc hotelů a guest housů než normálních domů), bylo to ještě horší. Toto bylo čistě turistické centrum, domorodců zde bylo minimum. No nic, šli jsme hledat ubytování. Povedlo se nám to hned napoprvé, 2500 LKR na noc. Byl to nejlevnější pokoj v hotelu, přízemí za kuchyní. Hodili jsme si věci dovnitř a šli si dát pivo. Nakonec to bylo piv 5, takže se dobře spalo.

V deníčku je na tomto místě pár neidentifikovatelných vět, což přisuzuji těm 5 pivům :)