Srí Lanka - díl desátý

Čtvrtek 15.9.2016

Na skok do Galle

Z postele jsme po pekelně horké noci vyklopýtali kolem 8 hodiny ráno. V plánu bylo šnorchlování, ale naši hostitelé ještě asi někde vyspávali a zapomněli nám připravit šnorchly a ploutve. Nedalo se nic dělat, tak jsme se jen vykoupali, dokud nebyly vlny. Snídani jsme si koupili jednu napůl, což bohatě stačilo. Byly to klasicky vejce, ovoce, toasty s marmeládou a čaj. Chvíli jsme poseděli a plánovali, jak proběhne dnešní den. Na programu byly totiž dva výlety. První na nejjižnější místo Srí Lanky a druhý do městečka Galle. U silnice jsme stopli autobus, který jel do vesničky Dondra, v níž se nachází stejnojmenný maják. Ten je nejjižněji položeným bodem Srí Lanky. Mezi ním a Antarktidou leží něco přes 8000 kilometrů Indického a Jižního oceánu. Maják byl postaven v roce 1889, měří 50 metrů a na jeho vrchol vede 222 schodů. Tolik teorie, ale v praxi bohužel neověřena. Maják byl totiž zavřený a vůbec jsme se k němu nedostali. Proč nevíme, nikde žádná cedule nebyla. Možná proto, že nebyla turistická sezóna... Alespoň jsme ho obešli z obou stran a dostali se tak blízko, jak to šlo (abychom se mohli podívat přes těch 8000 kilometrů na Antarktidu). Trochu zklamaní jsme vyrazili zpátky a odmávli si autobus do Galle. Je to sice jenom 50 kilometrů, ale ze zkušenosti už jsme věděli, že to bude cca na 2 hodiny cesty.

O Galle si můžete najít spousty článků. Ve všech se víceméně svorně autoři shodují, že je to nejkrásnější město na Srí Lance. I my jim můžeme dát za pravdu. Je to asi dáno i jeho evropským vzezřením, které má na svědomí bohatá a divoká historie. Zdejší přístav kvůli jeho výhodné poloze využívali Peršané, Řekové, Římané, Arabové, Indové, Číňané a další národy, které se Srí Lankou obchodovali. První evropští kolonizátoři sem připluli v roce 1505. Byli to Portugalci, které sem zahnala bouře a kteří si vynutili vstup do přístavu silou. Ti zde během portugalské nadvlády vybudovali velkou část města, včetně opevnění. O 140 let později dobyla město holandská Východoindická společnost. Holanďané v roce 1663 vybudovali zdejší známou pevnost, která je zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Celé město bylo tehdy uzavřeno do hradeb, po kterých se můžete projít i dnes. V roce 1796 byla historie završena, když Srí Lanku převzali do správy Britové. Opevnění v Galle by mělo být největší opevnění vybudované evropany v celé Asii.

Autobus nám zastavil u vchodu do hradeb. Z města se tlačily davy uniformovaných školáků, asi zrovna končila škola. Dalo nám docela práci prodrat se dovnitř proti proudu, ale nakonec se podařilo. První zastávka byla v malé restauraci v klidné části města, protože jsme od snídaně nejedli. Zkusili jsme rybu a kalmáry, oboje výtečné. Potom jsme strávili část odpoledne procházkou po hradbách a prohlídkou opevněné části města. Určitě to stojí za vidění, město je moc příjemné. Po procházce jsme měli ještě jeden cíl. Najít obchůdek, který nám doporučila kamarádka Bětka. To se nám po chvíli bloudění podařilo - jmenoval se "STICK NO BILLS" a prodávali tam plakáty, obrazy, pohlednice a podobně. Z velké nabídky jsme si vybrali jeden velký plakát a několik menších obrázků. Plakát nám visí zarámovaný na zdi v bytě.

Den se chýlil ke konci a tak jsme naskočili do autobusu směr Mirissa. Bylo příšerné vedro a jen co autobus zastavil, běželi jsme "domů" a schladit se do moře. Na večeři jsme měli už vyhlédnutou restauraci a nezklamali jsme se. Pan majitel už tam prý vaří 17 let a bylo to znát. Jídlo bylo báječné a my jsme tak příjemně zakončili náš poslední večer v Mirisse.