Srí Lanka - díl sedmý

Sobota 10.9.2016

Továrna na čaj

Dnes v noci prožila Anička (podle ní) noc hrůzy. Nejprve se v restauraci, vedle které jsme měli pokoj, juchalo až do 23:30. Když už to vypadalo, že bude klid, objevil se v koupelně šváb! Anička ho musela ulmátit botou. Já se naproti tomu vyspal celkem dobře :).

Brzy ráno jsme vyrazili na pěší trek k vrcholku Little Adam's peak. Je to menší varianta notoricky známého vrcholu Adam's peak. Tam jsme nebyli, takže toto byla naše alternativa. Tyčí se do výšky cca 1200 metrů, pěší výlet zabere asi 3 hodiny při volném tempu. Dá se tam dojít v pohodě přímo z Elly, není nutné se někam přepravovat. Výlet je to krásný, jde se krásnou přírodou. Odměnou za výšlap je nádherný výhled na okolní hory. V případě velmi horkého počasí si vezměte dost pití. Vrchol kopce je holý a je tam jenom jeden strom, takže se není moc kde schovat před sluníčkem. Na vrcholku jsme byli úplně sami, takže jsme se mohli nerušeně kochat. Asi po 20 minutách dorazila partička dalších turistů, takže jsme vyklidili pole a sestupovali dolů. Po hrůzyplné noci jsme se dohodli, že se přestěhujeme jinam. Cestou zpátky jsme se tedy poptali ve dvou ubytováních. To druhé bylo naprosto nádherné (dřevěnný domeček) a po chvilkovém smlouvání i levné (2500 LKR). Rovnou jsme si objednali i snídani (2x400 LKR), protože v guestbooku ji všichni vychvalovali. Došli jsme si pro batohy a přemístili se do našeho nového domova. Dali jsme si menší šlofíček, nechali odpočinout nohy a vyrazili opět ven. Tentokrát do věhlasné čajové továrny Uva Halpewatte. Z Elly to není úplně kousek, tak jsme si chytili tuk-tuk za 600 LKR. Nejdřív mu dvakrát chcípnul motor v prudkém kopci a pak mu došel benzín. Ten dolil z PETky a konečně nás dovezl k cíli.

Továrna postavená v r. 1940 je nyní největší producent čaje v regionu Uva. Měsíční produkce je až 150 000 kg čaje. Bohužel, v neděli neběží výroba. No nic, stejně jsme si koupili "line tour" s průvodcem. Byl to velmi energický a vtipný pán, provedl nás továrnou a poutavě vysvětlil celý postup výroby. Mohli jsme si doslova osahat vše, včetně čaje v obrovských pytlích. Tato továrna je podle jeho slov nejvyspělejší na Srí Lance, co se týče výroby. No, všechny stroje byly tak 50 let staré, kromě laserové třídičky lístků. Zajímalo by mě, jak vypadají ty ostatní továrny... Překvapivé zjištění bylo, že čajovník jako rostlina je pouze jeden druh a neexistují žádné odrůdy. Druhy čaje (černý, zelený, atd.) vznikají různým postupem při výrobě a místem, kde se čaj pěstuje. Další faktor je velikost a poloha lístků na rostlině. Asi 80% veškeré produkce čaje té nejlepší kvality jde na export do světa pod různými značkami.

Závěr prohlídka patřil ochutnávání. Připravili nám asi 5 druhů čajů podle intenzity chutě. Ten nejsilnější se pije s mlékem a přikusuje se k němu cukr. Ochutnal jsem ho samotný a málem se mi zkroutily nohy..to byla síla! Nakonec jsme nakoupili nějaké vzorky čajů, abychom mohli doma něco rozdat a vydali se zpět.

Pěšky jsme sešli až k silnici a stopli si tuk-tuk. Byl levný (400 LKR), asi proto, že ho řídil tak 14 letý klučina bez řidičáku. V Elle jsme se vydali ulovit něco k jídlu a asi až na třetí pokus jsme se usadili v malinkaté restauraci "Calm Hut". Obsluhující hoch nás uvítal otázkou, odkud jsme. Když zjistil, že z Čech, tak navázal větami "Jak se máš?" a "Jak se jmenuješ?", což nás dost rozesmálo. Dali jsme si rotti (přirovnal bych to ke slané palačince s různou náplní) a dva džusy. Místní dělají džusy tak, že vezmou ovoce, které si vyberete a rozmixují ho. Takže ve finále je to smoothie, ve kterém stojí brčko. Ale stojí to za to, jsou naprosto úžasné. Konečně víme, jak má chutnat ananas a mango!

Restaurace se nám moc líbila, takže jsme se zanedlouho vrátili na veřeři. Opět zvítězilo rotti - jednou s garnáty a jednou s banánem a čokoládou - naprostá delikatesa!

Večer přišel menší šok. Pro mě, když Anička začala na záchodě šíleně ječet a pro Aničku, když na ní ze záchoda vyskočila žába. Nebezpečně připomínala malinké jedovaté žáby z pralesa, tak jsem si na ní raději vzal igelitku :)

Pak už nás nic nerušilo a konečně jsme se vyspali.