Srí Lanka - díl osmý

Neděle 11.9.2016

Hurá na safari

Hned po probuzení na nás čekala objednaná snídaně na terase před naším pokojem. Byla báječná - ananas, papája, meloun, banány, vejce, toasty, marmeláda a extra silný černý čaj (pro bábovky s cukrem a smetanou). Vůbec se nám nechtělo pryč z krásného domáckého ubytování, ale čas nás nemilosrdně tlačil dál. Rozloučili jsme se a sešli na hlavní (a jedinou) křižovatku v Elle. Odmávli jsme si autobus, který jel směrem Tanamalwila. Měli jsme totiž namířeno do národního parku Udawalawe a laborovali jsme, jak se tam dostat. Logické se jevilo vystoupit na křižovatce hlavních silnic v městečku Wellawaya, které leží právě na tahu Ella > Tanamalwila, a nějak se dokodrcat. Řidič se s námi dal do řeči a vyptával se, kam jedeme. Když zjistil, že do Udawalawe, přesvědčil nás, abychom vystoupili někde dál. Že prý nám poradí, jak se tam dostat jen s jedním přestupem. Poslechli jsme ho a na jeho pokyn vystoupili o notný kus dál v nějaké zadnici světa (těžko říct, jak se to tam jmenovalo). Nicméně, tady jsme našli bus přímo do vesničky Udawalawa, která leží přímo u národního parku.

Autobus byl naprosto narvaný, takže jsme si naostro vyzkoušeli jízdu na schodech u řidiče s otevřenými dveřmi. Aničku jsme natlačil před sebe a chytil se tyčí po stranách dveří. Stál jsem dole na posledním schodě a krosna mi čouhala ze dveří ven. Frajer řidič to rozjel tak na 90 km/h a byl to doslova fičák. Po pár zastávkách se uvolnilo trochu místa a my se dokonce dostali dovnitř. Tam se s námi dal do řeči jeden místní mladík. Pracoval jako ranger v parku a ptal se, jestli jedeme tam. Řekli jsme mu, že ano a jestli by nám neporadil. Zařídil nám nejen levné ubytování, ale dokonce s námi i vystoupil a rovnou nám domluvil safari prohlídku. Týpek s off-roadem nás hodil na ubytování a domluvil se s námi, že nás v 15:30 vyzvedne. Ubytování jsme usmlouvali na 3000LKR za noc, což bylo v takové blízkosti parku dost v pohodě. Náš guest house asi sloužil i jako "restaurace". Byly tam venku stoly a něco, co vypadalo jako bufet. Rozhodli jsme se dát si oběd a vyzkoušet, jak to funguje. V hliněných hrncích bylo několik druhů jídla, od vegetariánského kari přes podivně vypadající ryby. Vzhledem ke skutečnosti, že se to všechno marinovalo na přímém sluníčku, rozhodli jsme se dát si jen rýži a zeleninové kari (rybu/kuře jsme riskovat opravdu nechtěli..). Taktéž jsme zdvořile odmítnuli vodu ve džbánu natočenou z vodovodu vedle domu :).

Přesně v 15:30 dorazil průvodce se safari off-roadem. Jmenoval se Dinesh Tharanga a pracoval pro Jungle Muru Safari Service. Naskočili jsme nahoru do otevřené konstrukce a frčeli ke vjezdu do parku. Tady jsme zaplatili vstupné (6131 LKR) a pokračovali dále. Dinesh co chvíli zastavoval a ukazoval nám různá zvířata. My zprvu nic neviděli a museli si trochu zvyknout na jednotvárnou barvu suché trávy. Chvíli nám trvalo, než jsme viděli orla sedícího v koruně stromu nebo malinkého chameleona na větvi. Hlavním lákadlem parku jsou samozřejmě divocí sloni. Žije jich tu cca 800. Nedlouho po vjezdu už nám jeden přecházel přes cestu. Vypadal dost vyhuble, ale bylo nám vysvětleno, že tak sloni vypadat mají. Tady si musejí opatřovat potravu sami a tak jsou o dost hubenější než vykrmení sloni chovaní v zajetí. Nakonec jsme slonů viděli opravdu hromadu - jednotlivé samce i celá stáda. Dokonce nám kolem auta proběhlo i 3 měsíční slůně! Díky našemu průvodci, který nás vzal asi o trochu dál, než by měl (byli jsme tam sami) jsme viděli jak sloní matky kojí slůňata. Nakonec jsme dojeli k napůl vyschlé řece, kde se povalovala spousta krokodýlů. Potom už se slunce začalo klonit k obzoru a my jeli zpátky. Celá vyjížďka zabrala asi 2,5 hodiny a měli jsme hromadu času tiše sedět a pozorovat zvířata - často dost blízko. Dinesh nám navíc o všech zvířatech vyprávěl spoustu zajímavostí, o slonech dokonce i kolik kterému je a podobně. Potom nás odvezl zpátky k ubytování, napsal nám pár řádků do deníčku a poradil nám, jak se nejlépe dostaneme do Tangalle. Super setkání!

Naši hostitelé nám k večeři nabídli nudle a my si je rádi dali. Chtěli jsme jednu porci, nakonec to bylo tak pro 4 lidi. Dokonce kvůli nám asi šli i na nákup (byli jsme v té době jediní hosté). Ale místní bufet byl asi populární, protože si tam místní jezdili pro jídlo, které jim pan majitel balil do papírových balíčků.

Večer bylo nesnesitelné vedro, v pokoji jsme měli 35 stupňů (a žádnou klimatizaci, ta se v levných ubytováních nevyskytuje :) ). Večer nám zpestřila jedna ještěrka v posteli a druhá na toaletním papíru na záchodě. Když se nám v tom šíleném vedru podařilo usnout, vzbudil nás ve 3:00 kohout, který nám přímo pod oknem oznamoval nový den. Jakmile zavřel zobák (asi v 5:00), vzbudil nás pan domácí, který kolem 6:00 začal zametat kolem domu...