Neděle 14.1.2018
Vyspali jsme se dorůžova a z postele se vykopali kolem 8 hodiny. Posnídali jsme s Evičkou a potom si s Oskárkem složili pár puzzlíků :). Dnešní první cíl byl poměrně daleko - Royal Air Force museum (společně s HMS Belfast hlavně můj cíl). Je to až v Colindale, což je přes celý Londýn, přes 20 mil. Vyrazili jsme autobusem, potom přesedli na DLR a vystoupili na stanici Bank. Tam jsme sedli na metro směr Colindale a jelo se. Když se podíváte na mapu, tak muzeum už je v podstatě mimo "hlavní" Londýn. To znamená, že v jednu chvíli jedete metrem v podzemí a najednou vyjedete ven a tadá - metro se změní v obyčejný vlak :). Dohromady nám cesta zabrala asi hodinu a čtvrt. Od stanice je to ještě čtvrt hodinky pěšky, než se před vámi objeví obrovský hangár a parkoviště. Velmi příjemná věc - vstup je zdarma. Hangár přetvořený v muzeum skrývá nádhernou a velmi zajímavou sbírku letadel. Hangárů je zde více, ale bohužel, opět se projevilo naše štěstí a některé byly v rekonstrukci. To hlavní jsme ale viděli, takže jsem byl spokojen. Hlavní lákadla - několik různých modelů Spitfire,
Boeing B17G FlyingFortress, Avro Vulcan B2, Harrier GR9A, Lightning F6, B24L-20-FO Liberator, Focke Wulf FW190, Messerschmitt Bf 109E, Messerschmitt Me 262A a mnoho a mnoho dalších. Abych Aničku trochu utěšil, dali jsme si uprostřed prohlídky kafe a dortík. To bylo za pár plusových bodů, a tak jsme doprohlédli druhou půlku a skončili v gift shopu. Měli tam spoustu věcí, ale opravdu rád bych si pořídil dvě. Jednak nádherné hodinky dělané pro RAF, a potom naprosto úžasnou pilotku (tzn. koženou bundu, jakou nosili piloti). Bohužel, součet ceny těchto dvou artiklů byl více než tisíc liber, což nenechávalo žádný prostor na rozmýšlení. Vrátili jsme se na nadzemní stanici metra a naskočili na zpáteční směr. Anička cestou navrhla, že bychom se mohli zastavit v Camden Town, což bylo po cestě. Bylo to na doporučení Pavla Břízy a rozhodně jsme nelitovali. Camden Town je známá čtvrť svými trhy, bary, hudebními kluby a různými alternativními styly. Hned z metra jsme zamířili na Camden Lock Market ulicí, která byla naprosto přecpaná lidmi a obchody. Narazili jsme na obchůdek s čepicemi a klobouky za ne až tak přemrštěné ceny, tak jsem si koupil pěknou čepici. Anička asi záviděla, tak si koupila baret :). Přepadl nás hlad (bylo už po obědě), a tak jsme zapadli do sympaticky vyhlížející hospody. Všichni si tam dávali fish & chips, tak jsme rozbili rutinu a dali si nejšílenější jídlo na lístku - pizzu s Mac & cheese! Opravdu to byla pizza a na ní makarony se sýrem... to můžou vymyslet jen v Anglii. Kupodivu to chutnalo opravdu dobře. Spláchnuli jsme to pivem a vyrazili dál. Camden Lock je dost veliký trh a chvíli trvá, než ho projdete. Okukovali jsme všechny možné i nemožné obchůdky a když jsme vyšli na malém náměstíčku napěchovaném stánky s jídlem, neodolali jsme. Vybrali jsme si stánek dvou Pákistánců a dali si tortilu se záhadným obsahem. Byla luxusní, chutnalo to výborně. Po jídle jsme zamířili zpátky na nádraží a zjistili, že v určité hodiny slouží pouze jako výstupní stanice. Museli jsme tedy popojít asi 10 minut k další stanici - Mornington Crescent. Naskočili jsme na směr North Greenwich s úmyslem svézt se lanovkou provozovanou Emirates. Když jsme zjistili, že lanovka nevede na žádné zajímavé místo a taky už byla tma, tak jsme se na tom vybodli. Chytili jsme bus přímo do Greenwich a zašli se mrknout na poledník. Ve tmě je to moc pěkné - poledník svítí zeleným laserem a u observatoře je krásné romantické místo na pozorování rozsvíceného Londýna. Toho jsem využil a v této atmosféře překvapil Aničku dárkem k narozeninám. Slzy dojetí se sice nekonaly, ale vypadala velmi spokojeně :). Když už jsme byli v Greenwich, zašli jsme se mrknout na obrouvskou plachetnici Cutty Sark. Poměrně impozantní loď. Chvíli jsme se ještě procházeli večerním Greenwichem a hledali, jak pojedeme domů. Nakonec jsme našli autobus, který jel přímo, takže jsme už nemuseli přestupovat. Ondra nás přivítal s tím, že objednáme curry, které je v Londýně dost vyhlášené a oblíbené. Anička si vybrala tradičně masalu a já s Ondrou jsme si dali Madras. Obojí bylo super. Potom už jenom veřerní pokec a rozloučení s Ondrou, protože my ráno už odcházeli, pak pokračovali do hotelu a Ondra brzo ráno vstával do práce.
Počet kroků za dnešní den - 14 482.