Neděle 15.4.2018
Budíček brzo ráno (jak je naším dobrým zvykem), sbalit věci, klíče nechat na stole, zabouchnout a hurá do čerstvého rána. Autobus do Prištiny odjížděl v 7:00, takže jsme si trošku přispali a opět využili srbské superlevné taxi. Za asi 40 Kč nás odvezli k autobusovému nádraží, kde jsme si včera kupovali lístky. Všichni jsme doufali, že jsme se přes jazykovou bariéru pochopili a opravdu to pojede :). Holky suveréně objednaly 4 kafe u rychlého občerstvení a až potom zjistily, že už vlastně nemáme moc peněz (srbských dinárů). Objednávka se tedy zredukovala na 3 kávy a tím jsme byli na úplné nule. Autobus odjížděl kupodivu opravdu na čas. Na různých fórech jsme se dočetli, že autobus jede do Gračanice a v Prištině nechtějí moc zastavovat. My se jen jednoslovně zeptali řidiče "Priština?", on kývnul a jelo se.
Cesta je dlouhá asi 150 km a jede se cca 2,5 hodiny. Na hranicích s Kosovem to bylo celkem v pohodě. Zatím tam mají jen provizorní buňky, ale už se tam staví regulérní hranice. V autobuse nám dali formulář, kam jsme se všichni zapsali i s číslem pasu. Pak nám pasy vybrali, zanesli je na celnici na srbské straně a mračící se celník si nás přišel prohlédnout dovnitř. Potom jsme popojeli asi 30 metrů a procedura se opakovala na kosovské straně. Rozdíl byl v tom, že celník se usmíval, zeptal se, kam jedeme a popřál nám krásný den v Prištině.
Autobus nás vyplivnul někde na kraji města a my měli v ruce jen adresu našeho ubytování. Chtěl nás odchytnout hned první taxikář, ale působil dost nevěrohodně, tak jsme ho poslali do háje a vyhlédli si taxi, které bylo polepené a měl viditelně v autě taxametr. Evidentně moc nevěděl, kde to ubytko je, ale ulici našel celkem rychle. Hrozně se omlouval, že neví kde to přesně je, ale nám to moc nevadilo. Zaplatili jsme asi 4 Eura a porozhlíželi se okolo. Ubytko jsme nakonec našli celkem v pohodě, akorát tam nikdo nebyl. Adam tedy poslal sms na kontakt, který měl a zatím jsme se šli projít. Booking jsme měli v Central apartments a původně byl domluven čas příjezdu kolem 12:00, my to ale stihli o dost dřív. Hned naproti ubytku byl průchod na hlavní náměstí a pěší zónu, tak jsme kousek prošli a zapadli do příjemné restaurace na snídaňo/oběd. Odpověď nepřicházela, tak jsme zkusili zavolat na druhé z uvedených kontaktních čísel. Nakonec jsme se domluvili, že se pro nás pan majitel staví v restauraci. Přišel asi za 10 minut a odvedl nás do kanceláře. Tam jsme se domluvili, že si tam necháme batohy a přijdeme později, abychom se ubytovali (apartmán ještě nebyl připraven).
V kostce - v Prištině toho moc k vidění není, ale město je to relativně pěkné. Hned pod náměstím se nachází tzv. Newborn Monument. Jsou to obří písmena "NEWBORN", která byla odhalena 17.2.2008, v den, kdy Kosovo vyhlásilo nezávislost. Zajímavost je, že při odhalení monumentu bylo ohlášeno, že barva písmen se změní každý rok na den vyhlášení nezávislosti.
Jako druhý bod byla v programu Katedrála Blahoslavené Matky Terezy. Základní kámen byl položen v roce 2005, dokončena byla v roce 2010. Zrovna jsme trefili když končila mše, tak jsme se mrkli dovnitř a na chvíli se posadili na dřevěnné lavice. Po minutce rozjímání jsme pokračovali dál, na poněkud kontroverzní (z našeho pohledu) místo. Jedná se o bulvár Billa Clintona, kde můžete najít i jeho sochu. Stejně jako v Srbsku nenávidí USA, v Kosovu je stejnou měrou vychvalují (to je samozřejmě dáno událostmi, které doprovázely rozpad Jugoslávie). Bill si je opravdu podobný, to můžeme potvrdit :)
Pomalu jsme se vraceli zpátky, ale ještě nás přepadla žízeň. Zapadli jsme do první hospody, která na nás vykoukla a osvěžili se - bohužel ne místním, ale dovozovým pivem. Při osvěžování jsme zjistili, že v katerdále se dá vyjet i na věž. To jsme nemohli propásnout, a tak jsme rozhodli, že se tam ještě podíváme. Vstupné je 1 Euro na osobu, pak nás pustili do výtahu (schody tam asi bežně přístupné nejsou). Věž se dá obejít dokola, výhled je celkem pěkný. Jen tam příšerně foukalo, takže když jsme potom sjeli dolů, připadali jsme si jako po exkurzi aerodynamického tunelu. Směrem k náměstí jsme to vzali kolem velmi zajímavé národní knihovny, která byla postavena ještě za Jugoslávie. Vypadá jako zvětšená polárnická základna :).
Časově nám to vyšlo tak nějak na domluvenou hodinu, kdy jsme se měli ubytovat. Vyzvedli jsme si tedy batohy a pan majitel s námi vyběhl do apartmánu. Ubytování super, velký byt s dvěma ložnicemi. Ještě jsme se zeptali, kam máme zajít na nějaké tradiční jídlo a byla nám doporučena restaurace Villa Germiä. Nachází se v místním největším parku, takže jsme si řekli, že spojíme příjemné s užitečným a ještě se projdeme. Taxíky jsou i tady superlevné, takže jsme se nechali odvézt do parku. Mysleli jsme si, že tam nikdo nebude, a že ta restaurace bude nějaká malá místní hospůdka. No, park byl plný lidí a ona "hospůdka" byla restaurace tak pro 300 lidí! Našli jsme skoro poslední volný stůl a objednali si obědo/večeři. Obsluha parádní, jídlo naprosto skvělé - a zase za pár korun... Tady se člověk žinýrovat nemusí :).
Po výborné večeři jsme si prošli park směrem dolů po bočních stezkách. Když jsme došli dolů, stál tam MHD autobus. Zeptali jsme pár místních v kolik jede a jestli jede do centra. Prý ano, tak jsme to riskli. Zastávka byla opravdu jen kousíček od náměstí. Cestou domů jsme se ještě stavili pro pár plechovkových piv, aby se nám hezky spalo.
Autobus do Skopje měl odjíždět někdy kolem půl 9, ale nikdo jsme moc nevěděli, jak to bude. Řídili jsme se heslem "Ráno moudřejší večera." a šli v klidu spát.